Bicí hodiny

Bicí hodiny, respektive hodiny s bitím, odbíjejí čas pomocí zvukových signálů. Obvykle odbíjejí počet úderů odpovídající aktuální hodině, přičemž tento mechanismus byl zpočátku důležitější než samotné ciferníky, které se u prvních hodin často nevyskytovaly.

Uvádí se, že první mechanické hodiny vznikly v evropských klášterech. Jejich účelem bylo svolávat mnichy k modlitbám během kanonických hodin. První bicí hodiny byly umístěny ve věžích a jejich zvuk se nesl na velké vzdálenosti. Mnohé z těchto hodin měly i 24hodinové odbíjení, obzvláště v Itálii, zatímco 12hodinový systém převládl později v severní Evropě.

Nejstarší mechanické bicí hodiny pocházejí z 14. století. Mezi významné příklady patří hodiny v San Gottardo v Miláně, které odbíjely podle 24hodinového cyklu. Bicí hodiny však nebyly omezeny pouze na Evropu – v Číně byly již v 8. století známy vodní hodiny, které automaticky odbíjely čas pomocí bubnu a zvonu.

I když dnes odbíjení času ztratilo svůj praktický význam, bicí hodiny zůstávají cennými historickými artefakty a estetickými doplňky, které připomínají technickou zručnost minulých epoch. Ve starožitnictvích nacházíme ve velkém počtu starožitné hodiny s půlovým nebo čtvrťovým bitím, tedy hodiny odbíjející každou půlhodinu či čtvrthodinu.