Starožitnosti - prodej

Nejprve pár slov o tom, co jsou starožitnosti. Starožitnost definujeme jako předmět starší 50 let s jistou uměleckou či historickou hodnotou. Jinými slovy, ne vše, co je starší 50 let, je starožitnost či předmět kulturní hodnoty. Když hovoříme o starožitnostech, máme na mysli buď starožitné předměty, nebo obchody zaměřené na prodej starožitností.

Dále se sluší zmínit, že ne všechno zboží ve starožitnictvích, tedy obchodech vymezených na prodej starožitností, musí být starožitné. V těchto prodejnách například vídáme i novější výrobky, které jsou svým vzhledem inspirovány staršími modely. Povinností prodejce starožitností však je, aby alespoň na dotaz zájemce podal pravdivou informaci o prodávané položce. Kupující se případně může dotázat na znalecký posudek, který bývá vypracován u cennějších kousků.

Starožitnosti jsou obvykle předmětem sběratelství, investice, dekorace i běžného používání, protože v některých případech se může jednat například o kvalitnější výrobek, za určitých okolností i levnější než současná práce. Případně může jít o kombinaci obou faktorů, tedy ceny i kvality.

Mezi starožitnosti řadíme umělecká díla jako obrazy nebo sochy, užité umění v podobě nábytku a dalších doplňků domácnosti, jakými jsou například hodiny, osvětlení, příbory nebo nádoby a nádobí ze skla, porcelánu či keramických materiálů. Dále mezi starožitnosti nepochybně patří šperky, hodinky, mince či bankovky, řády a vyznamenání nebo zbraně. Do sortimentu starožitností patří také módní zboží, přístroje, nástroje (včetně hudebních) a také reklamní plakáty, cedule a obaly.

Jak jsme již předeslali, definice starožitnosti v češtině se příliš neshoduje se zahraniční terminologií. Například v angličtině se můžeme setkat s pojmy jako antique, vintage nebo collectible. Co z toho vlastně označuje starožitnost? Fakticky všechno, ale zároveň ani jedno. Slovo “antique”, pokud mluvíme o přídavném jménu, zpravidla překládáme jako „starožitný“, nicméně v angličtině se používá pro označení předmětů starých minimálně 100 let. Složitější je to se slovem „vintage“, jehož využití bývá podstatně univerzálnější, ale nejčastěji ho používáme v souvislosti se starožitností mladší 100 let. Výraz collectibles odkazuje ke sběratelským předmětům, přičemž se může jednat zároveň o nové výrobky, zpravidla by se však nemělo jednat o zboží starší 100 let. A pokud se bavíme o nových věcech vyrobených ve starém stylu, pak užíváme termín „retro“. Collectible, tedy cosi jako sběratelský kousek, používáme pro staré věci mladší sto let.

Vintage je podle jednoho z výkladů zbožím, jehož věk však nepřesahuje 25 let, popřípadě se jedná o starší předměty, které se později vracely do módy. Jindy můžeme mezi vintage zařadit starožitnosti, jejichž věk je se přehoupl do více dekád, avšak nepřesáhl sto let.