Litovel - hrnčířství

Město Litovel v Olomouckém kraji sice nedisponovalo klasickou keramičkou či porcelánkou, zato se zde velmi dobře uchytilo hrnčířství, a to už od středověku. Koncem 16. století zde vznikl plnohodnotný cech o deseti hrnčířích. Existence cechu regulovaného různými pravidly přinášela často spíš komplikace pro rozvoj řemesla, navíc bylo velmi nákladné vybavit dílnu, a tak se hrnčířství spíše dědilo z otce na syna. Roku 1848 došlo k úplnému zrušení cechů, což se příznivě promítlo do počtu hrnčířů v Litovli. V místních novinách se uvádí, že roku 1851 jich zde působilo 28 a vedle klasického hrnčířského zboží se orientovali také na kamnářství.

Mezi litovelskými hrnčíři nebývalo zvykem značit své výrobky. Výjimku tvořil Ferdinand Stiastka, který bydlel v domě 31 místní Sušilovy ulice. Ferdinand Stiastka zde zanechal například sochy dvou světců a Panny Marie v kostele svatého Filipa a Jakuba.

Po polovině 19. století však hrnčíři v Litovli ubývali, až roku 1930 zůstali ve městě jen dva. Problém pro tento obor tvořila konkurence v podobě nádobí z jiných materiálů, a to plechu, smaltu či kameniny.

Užitečné zdroje

Litovelské noviny, září 2014: Vzestup a pozvolný zánik hrnčířského řemesla v Litovli

KNÁPEK, Zdeněk. Rukověť sběratele porcelánu. Olomouc, 2003. Rubico.