Olomučany, Gebrüder Schütz - keramika / kamenina
Původní manufakturu založili v Olomučanech na Blanensku Petr Eugen Selb a Carl Gustav Lenk roku 1849, ale už od začátku svého podnikání v horním konci obce dopláceli na nedostatek zkušeností s výrobou keramiky. O pár let později Selb s Lenkem prodali podnik Karlu Schützovi, který jej vzápětí přenechal svým synům Arnoldovi a Ludvíkovi Schützovým, jimž se pod společnou značkou Gebrüder Schütz dařilo o poznání lépe.
Schützové záhy přišli na to, že místní hlína příliš nevyhovuje jejich nárokům, a tak začali tento materiál dovážet ze Žatce a později dokonce z obce Liboje, která leží na území dnešního Slovinska. Ve vesnici nedaleko slovinské metropole Celje bratři Schützové zřídili sesterskou továrnu a k tomu měli ateliér ve Vídni, kde se navrhovaly produkty pro olomučanskou i libojskou výrobu.
„V Olomučanech se vyráběly nádherné stolní soupravy, kávové i čajové servisy, honosné stolní nástavce, vázy i žardiniéry. Vše v historizujícím provedení ve stylu barokních fajánsí,“ píše Zdeněk Knápek v Rukověti sběratele porcelánu. Pro místní tvorbu bylo charakteristické nádobí s plastickým dekorem v podobě vinného listu, dále se na výrobcích objevovaly motivy přírody, známých míst či japonské dekory.
V roce 1890 skončilo nejúspěšnější období místní manufaktury, během něhož zde pracovalo až 40 zaměstnanců. Bratři Schützové si rozdělili majetek tak, že olomučanský podnik zůstal Arnoldovi. Zatímco Ludvík úspěšně pokračoval v Libojích, kde továrna vydržela až do přelomu 20. a 21. století. Arnold Schütz po osmi letech samostatného fungování převedl výrobnu na svého zetě Viléma Julinka. Julinek roku 1907 přenechal manufakturu jednomu ze svých společníků Oskaru Baschovi, jenž během dvou let přeorientoval výrobu na šamotové zboží, než podnik zcela zavřel.
Užitečné zdroje
KNÁPEK, Zdeněk. Rukověť sběratele porcelánu. Olomouc, 2003. Rubico.
Keramika Liboje: About (anglicky)
