Kopřivnice - keramika

Kopřivnickou keramickou manufakturu založil zeman Ignác Raška. Liší se informace o roku založení podniku, zřejmě k němu došlo mezi lety 1811 a 1813. Raška neměl velké zkušenosti s výrobou keramiky a v počátcích manufaktury se mu nedařilo vyprodukovat dostatečně kvalitní výrobky, a tak přizval odborníka Jana Bartla z Ratibořic.

Po Ignáci Raškovi převzal manufakturu jeho syn Jan Raška, za jehož účasti se podniku začalo lépe dařit. Splatil dluhy, rozšiřoval výrobu a zavedl práci s lepší hlínout z Rudic, Přímětič a Smečna. Kopřivnice také těžila ze své polohy u železniční tratě mezi Prahou, Vídní a Krakovem, což se mělo promítnout do zisků manufaktury, která od poloviny 19. století distribuovala své výrobky do zahraničí, a to i do Severní Ameriky.

„V Kopřivnici se vyráběly z kvalitní kameniny velké jídelní servisy pro střední třídu, nádherné stolní nástavce, malované koflíky i jednotlivé nezdobené talíře určené pro méně majetné zákazníky,“ píše Zdeněk Knápek v Rukověti sběratele porcelánu a dodává, že od poloviny 19. století přibývá také fajánsové dekorativní zboží.

V 50. letech přebral manufakturu Adolf Raška, syn Jana Rašky, a po něm se dostal k řízení firmy Adolf Raška mladší.

Pod Adolfem Raškou mladším se také započalo s výrobou keramických kamen, která se nakonec dostala do popředí mezi výrobky kopřivnické manufaktury.

Ve 20. století už se v Kopřivnici zaměřili na výrobu dlaždic nebo květináčů. Podnik vydržel na trhu do roku 1962.

Za Ignáce Rašky se mělo používat značení nápisem KOPRZVNITZ, avšak produkty z této doby dochovány nejsou, od roku 1823 se zboží značilo vtlačeným nápisem NESSELSDORF (německým názvem Kopřivnice).

Užitečné zdroje

BRAUNOVÁ, Alena. Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha, 1985. Práce.

Muzeum Kopřivnice: Kopřivnická keramika

KNÁPEK, Zdeněk. Rukověť sběratele porcelánu. Olomouc, 2003. Rubico.

KOUCKÁ, Andrea. Keramika a její dílenská, manufakturní a tovární produkce na Moravě od novoěku po počátek 20. století