Olejomalby

Staré malby olejem jsou často zastoupeny mezi starožitnými obrazy. Ve starožitnictvích jsou malby olejem k prodeji často dostupné, což je způsobeno dlouhou historií této techniky ve srovnání s akrylovými barvami. Olejové malby se nejčastěji vyskytují na plátně, dřevěných deskách, kartonu, lepence, sololitu (dřevovláknité desce), měděných deskách nebo plechu, a jiných materiálech.

Moderní technika malby olejem se vyvinula z vaječných temper, které používaly vaječný žloutek jako pojivo. Přesto určité formy olejových barev byly užívány již ve starověku. Průkopníky této techniky v 15. století byli bratři Jan a Hubert van Eyckové a Robert Campin, přičemž klíčovou roli hrál objev terpentýnu.

Akrylové barvy zaznamenaly od poloviny 20. století značný rozmach, ale malba olejem si stále udržuje své místo a v malířství je považována za vrcholnou techniku, kterou nelze rychle a snadno zvládnout. Olejové barvy se vyznačují výbornou přilnavostí, čistými pigmenty, průsvitností, leskem, výborným odstupňováním barev a dlouhou trvanlivostí. Hlavní nevýhodou této techniky je však dlouhá doba schnutí, která značně prodlužuje proces tvorby obrazu.