Bechyně: výrobní družstvo, keramické závody
V Bechyni existovala od roku 1884 Císařsko-královská odborná škola pro keramický průmysl, čímž se značně podpořila keramická produkce ve městě. Zároveň sami žáci produkovali keramiku, která se stávala ceněným zbožím. Zdeněk Knápek v Rukověti sběratele porcelánu zmiňuje, že u sběratelů jsou žádané zejména secesní výrobky. Zboží vyrobené v bechyňské škole bývá značeno razítkem nebo lepenou značkou, do roku 1918 se používal i německý název školy „K.K. Faschule für Thonindustrie in Bechin“.
Již zmíněný základ položený vznikem školy jistě přispěl i k založení Výrobního družstva v Bechyni na místě původní továrny knížete Paara, což se stalo roku 1903. Podobně jako v Paarově výrobě se velkém vyráběla kamna a hrnčířské zboží. Od roku 1922 se družstvo mění na Keramickou akciovou společnost, Bechyně, která je v roce 1949 znárodněna a stává se součástí Spojených keramických závodů národního podniku Teplice. Záhy je však Bechyňský závod vyhlášen samostatným národním podnikem Keramické závody, n. p. Bechyně, od roku 1958 přechází pod národní podnik Keramické závody Znojmo. V tomto období už se v Bechyni klade větší důraz na výrobu sanitární keramiky.
Krátce po revoluci získává keramický závod v Bechyni nového zahraničního majitele, od roku 1991 tak spadá pod švýcarskou společnost Laufen, která o čtyři roky později získává i Keramické závody Znojmo a roku 1999 fúzí těchto podniků vzniká Laufen CZ se sídlem v Praze.
Starožitné zboží bechyňské keramičky bývá označeno vtlačeným nápisem „VDKB“.
Užitečné zdroje
KNÁPEK, Zdeněk. Rukověť sběratele porcelánu. Olomouc, 2003. Rubico.
