Po druhé světové válce docházelo k masivnímu znárodňování soukromých podniků, a nejinak tomu bylo i v případě továren na keramické zboží na Znojemsku. Místní výrobci byli sloučeni pod národní podnik Znojemská keramika, pod kterou spadaly společnosti Ditmar-Urbach, Klammerthova továrna i keramička v Kravsku.
Koncem roku 1946 byla Znojemská keramika zařazena pod Spojené keramické závody Teplice. Od roku 1950 pak byla opět samostatným národním podnikem, než se v roce 1958 stala součástí celku s názvem Keramické závody, oborový podnik Znojmo. Pod tyto Keramické závody byl přiřazen i teplický Spojker a Keramické závody v Bechyni. V letech 1965-1968 patřily znojemské Keramické závody pod ředitelství Karlovarského porcelánu, n. p. Stará Role, než se opět staly samostatným podnikem.
Po sametové revoluci byly jednotlivé závody určeny k privatizaci. Název Keramické závody Znojmo již zaštiťoval pouze znojemskou továrnu. Na přelomu tisíciletí se znojemská továrna spolu s bechyňským závodem mění na Laufen CZ a soustředí se na koupelnovou keramiku.
