Starožitný porcelán

 

Porcelán je druh keramické hmoty, která vzniká vypálením směsi kaolinu, ostřiva a taviva. Vynález porcelánu sahá až do předminulého tisíciletí, kdy se první porcelánové výrobky začínají objevovat v Číně v sedmém století našeho letopočtu, přičemž produkty nápadně připomínající porcelán se vyskytují dokonce již před naším letopočtem.

Poté trvalo velmi dlouho, než se porcelán začal užívat i v Evropě, což je mimo jiné zapříčiněno horší dostupností potřebného materiálu mimo území Číny, kde bylo možné těžit jíly pro výrobu porcelánu přímo z přírodních zdrojů. V Evropě bylo nejprve nutné vynalézt způsob, jak si poradit s použitím více zdrojů a jejich správné kombinace.

Kolem poloviny 18. století se porcelán začíná zřídka vyskytovat v Evropě, k běžnému užití se objevuje v domácnostech až s druhou polovinou 19. století. Starožitný porcelán dnes vídáme v podobě nádobí, dekoračních předmětů či jako součásti panenek.

Během osmnáctého století se z Číny přebírá nejen samotná výroba porcelánu, ale i metody zdobení. Například v Nizozemsku či Anglii můžeme vypozorovat nápodobu malby kobaltovou modří z dynastie Ming.

V Evropě vzniká počátkem 18. století velmi charakteristická tvorba v míšeňské porcelánce, která se záhy rozšiřuje i do nedalekých Drážďan. Typická je pro ni porcelánová dekorace s figurálními motivy. Také dnes platí, že starožitný porcelán z Míšně patří mezi luxusní zboží, vyskytuje se více v honosných obchodech v centrech měst a patří k nejdražšímu zboží ve výlohách.

Koncem 18. století si získává slávu vídeňský porcelán, který je založen především na malbě porcelánu a taktéž se brzy dočkává napodobování v přilehlých lokalitách, a to i v Čechách.

Známé jsou práce také berlínské porcelánky. Ve Francii se prosazuje královská porcelánka Sévres vyhlášená velkými porcelánovými vázami a precizní malbou. Její tvorba inspiruje i další porcelánky ve Francii. Pro Itálii je charakteristická tvorba s plastickým dekorem a antickými výjevy, jehož původ je přisuzován toskánské porcelánce Ginori. Z přední evropské tvorby můžeme vyzdvihnout také kodaňský porcelán či manufakturu Rosenthal pocházející z bavorského městečka Selb ležícího u českých hranic nedaleko Chebu.

Starožitný porcelán je vděčným sběratelským artiklem. V domácnostech se sběratelství vyznačuje dekorativními figurkami vyskládanými v poličkách, porcelánovými talíři zavěšenými na zdi či vystavenými na speciálních stojáncích, leckdo se rád pochlubí krásným starožitným porcelánovým servisem. Základní sbírku porcelánu lze pořídit i za relativně malé částky, například v řádu stovek korun za jednotlivé kusy, ale samozřejmě je možné nakupovat i výrazně dražší modely.

Při výběru starožitného porcelánu hledíme na stav výrobku, případně kontrolujeme značení porcelánu, pokud je na zboží umístěno. Poškozený porcelán je logicky méně hodnotný, avšak stále v mnoha případech existuje možnost restaurování.

 

Užitečné zdroje:

MAHLER, Marek. Oceňování starožitného porcelánu. Praha, 2004. Asociace starožitníků.

Tento web používá k poskytování služeb soubory cookies (více informací).

Tento souhlas po Vás vyžaduje Evropská unie.

Nesouhlasím Souhlasím