Slovník keramiky a porcelánu

Jaký je rozdíl mezi keramikou, porcelánem a kameninou? A co je fajáns či majolika? Důležité definice v oblasti keramické výroby najdete na této stránce seřazené v abecedním pořadí.

Slovník keramiky a porcelánu

Albarello. Druh původně lékárenské majolikové nádoby válcovitého tvaru určené původně na masti či léky. Albarello mívá široké hrdlo a nízkou nohu, uprostřed může být zúžené. Tento druh keramického zboží pochází původně ze Středního východu, od 15. století se používá také v Itálii. V našich zeměpisných šířkách se objevuje v habánské keramice.

Amfora. Druh původně starověké keramické nádoby na tekutiny, který se však vyrábí dodnes i formou váz napodobujících tvar amfory. Amfora bývá vejčitého tvaru se zúženým hrdlem a svislými úchyty po obou stranách.

Anglická kamenina. Zastaralý výraz pro měkkou kameninu, která se začala vyrábět v polovině 18. století právě v Anglii, konkrétně ve městě Stoke on Trent.

Arkanista. Člověk znalý tajemství technologie výroby porcelánu, jelikož způsob výroby porcelánu nebyl obecně známý a jednalo se především o jakési „know-how“ jednotlivých porcelánek. Tento termín se užívá od počátku 18. století.

Arkánum. Původně se užíval jako synonymum pro tajemství receptury alchymistů. V porcelánovém odvětví užíváme jako znalost výroby.

Bazalt. V keramické terminologii jde o druh kameniny, jíž jako první vyráběl Josiah Wedgwood v anglickém městě Stoke-on-Trent od roku 1760. Tato kamenina má černou barvu, podobně jako čedič, kterému se rovněž říká bazalt. Bazaltová kamenina bývá černá i uvnitř vypálené hmoty, což poznáme při mechanickém poškození výrobku. Na českém území se výrobě bazaltu věnovala manufaktura ve Vranově nad Dyjí.

Bellarmine. Druh kameniny zdobený solnou glazurou vyráběné během 16. a 17. století zejména v oblasti Kolína nad Rýnem. Pro Bellarmine byl charakteristický dekor tváře vousatého muže na hrdle nádoby.

Belešník. Keramická forma na beleše, což je druh sladkého pečiva ve tvaru hvězdice.

Benešník. Alternativní název pro belešník, tedy formu na malé sladké pečivo ve tvaru hvězdice.

Bělnina. Bílá průlinčivá (pórovitá) keramika s vyšší nasákavostí opatřená průhlednou glazurou. O bělnině se uvádí, že je hmotou s prvky kameniny, fajáns i hrnčiny, od 18. století se začala vyrábět v Anglii a v Čechách se vyskytla někdy ve 30. letech 19. století.

Biskvit. Druh měkkého neglazovaného porcelánu litého do forem a vypalovaného ve dvou fázích, který vzhledem připomíná bledý mramor.

Blanc de chine. Čínský porcelán vyráběný od konce dynastie Ming charakteristický průsvitným střepem a silnou glazurou v barvě slonové kosti či krémově bílé. Nejčastějšími produkty byly sošky buddhistických bohů nebo šálky a lahvičky s dekorem borovice či květů slivoně a magnolie.

Bleu celeste. Tyrkysová glazura používaná v Sevres jako základní barva. Francouzská porcelánka tuto metodu zdobení zavedla v roce 1752, kdy ji zavedl dekoratér Jean Hellot.

Bleu lapis. Tmavě kobaltový podklad, který se začal používat od roku 1753 v porcelánce ve francouzském Vincennes.

Bosiér. Účastník výroby porcelánového zboží, který má na starosti skládání jednotlivých dílů porcelánu dohromady a začišťování následně vzniklých spár a dalších částí, aby mohl být výrobek následně vypálen. Práci bosiéra často zastává i sám modelér.

Camaieu (resp. En camaieu). Francouzský výraz pro malbu více odstíny jedné barvy.

Cibulák. Modrobílý porcelán s motivem květu astry na stonku s poupětem a pivoňky vinoucí se kolem bambusové tyče, přičemž na okrajích nádob se nacházejí broskve a granátová jablka. Název "cibulák" vznikl de facto omylem, protože cibule se na výrobcích nenachází. Původně začal vyrábět v Číně, v Evropě s ním začala porcelánka v Míšní, v Česku pak Dubí.

Čepák. Lidové označení pro baňatý keramický džbán s úzkým hrdlem určený na vodu či víno.

Črpák. Alternativní označení pro čepák.

Čutora. Druh cestovní láhve vyráběné z různých (nejen keramických) materiálů. Čutora může být také vojenská polní láhev, ta však nebývá keramická.

Delft. Přístavní město v Nizozemsku, podle něhož se nazývá i místní fajáns, pro níž je specifický modrý dekor na bílém pozadí po vzoru čínské porcelánové tvorby.

Doucai. Technika povrchové úpravy porcelánu, při níž se nejprve namalují obrysy modrou barvou pod glazuru. Po glazování a následném výpalu se na glazuru přidají barevné emaily, které se následně vypalují při nižších teplotách. Doucai v překladu znamená „kontrastní barvy“. Tato technika se začala užívat v Číně za císaře Čcheng-chua ve druhé polovině 15. století.

Diturvit. Obchodní značka porcelánové kameniny, kterou uvedla na trh společnost Ditmar-Urbach.

Džbánkařství. Rozdíl mezi džbánkařstvím a hrnčířstvím paradoxně nespočívá v tom, že by jedno odvětví bylo zaměřené na výrobu džbánů a druhé na hrnce. Rozdíl je primárně v použité hmotě. Džbánkařská hlína bývá jemnější a po vypálení má velmi světlou bílou či velmi světle šedou barvu, což je způsobeno vyšším obsahem vápence a nižším výskytem křemene a železitých látek. Použitá hmota se zpravidla získává v oblastech s výskytem jílů. Džbánkařské nádobí nelze používat k tepelné úpravě pokrmů. Džbánkařský materiál byl v porovnání s hrnčířským dražší a náročnější na zpracování, proto výrobky džbánkařů bývají cennější než výrobky hrnčířů.

Email, respektive smalt. Křemičitá tavenina příbuzná sklu a zbarvená oxidy kovů. Velmi rezistatní hmota vůči změně barevnosti. Pro keramickou výrobu se začal používat kolem 13. století v Číně a Persii.

Engoba, respektive engoby, nástřepí. Hrnčířská metoda zdobení či zakrytí pokaženého materiálu hlinkou v různých barvách odlišných od nanášeného povrchu. Engoby se nanášejí, malují se jimi dekory, nebo se výrobek celý ponoří do engoby. Na českém území se používá od konce 16. století. K ochraně povrchu engoby se používá olovnatá glazura.

Engobování, respektive nastřepování. Nanášení engoby. Viz engoba.

Erbovní keramika. Keramika zdobená erby konkrétních evropských a severoamerických rodů. Typická dekorace pro čínský exportní porcelán vyráběný od konce 17. století.

Fajáns. Druh keramického zboží nažloutlé či načervenalé barvy pokrytý neprůhlednou glazurou, do jisté míry se jedná o stejné produkty, jako když hovoříme o majolice. Označení „fajáns“ vzniklo podle italského města Faenza, které bylo od 15. století proslulé výrobou majoliky. Fajáns se původně vyráběla už od 8. století našeho letopočtu v asijských islámských zemích, než ji do Evropy přinesli Mauři po dobytí Pyrenejského poloostrova.

Famille jaune. Termín z francouzštiny užívaný při klasifikaci čínského porcelánu z dynastie Čching se smaltovým zdobením. Famille jaune („žlutá rodina“) využívala smalty z famille verte, avšak na žlutém podkladě.

Famille noire. Termín z francouzštiny užívaný při klasifikaci čínského porcelánu z dynastie Čching se smaltovým zdobením. Famille noire („černá rodina“) využívala barevnosti famille verte, ovšem na černém podkladě.

Famille rose. Termín z francouzštiny užívaný při klasifikaci čínského porcelánu z dynastie Čching se smaltovým zdobením. V případě famille rose („růžové rodiny“) převládají růžové a purpurové odstíny.

Famille verte. Termín z francouzštiny užívaný při klasifikaci čínského porcelánu z dynastie Čching se smaltovým zdobením. V případě familie verte („zelené rodiny“) převládaly zelená a železně červená v kombinaci s dalšími barvami (modrou, žlutou, černou, fialovou).

Ferrolinit. Jemná kamenina, kterou vynalezl Franz Schmidt a jež se vyráběla se výhradně v Klenčí. Jedná se o nápodobu anglické kameniny, avšak v nižší kvalitě. Ferrolinitové zboží byly úspěšným exportním zbožím v první třetině 20. století.

Fexovní džbán (respektive šalebný či kouzelný džbán). Zábavný předmět, Džbán s otvory provrtanými skrz hrdlo. Zábavnost fexovního džbánu spočívá v tom, že kdo neví, kterým otvorem se ze džbánu napít, ten se poleje.

Frita. Uměle připravené tavivo ze surovin jako soda, sádrovec, potaš nebo křemenný písek, které jsou po roztavení prudce ochlazeny ve vodě. Výsledná hmota je granulované sklo, které se dá dobře rozemlít.

Fritový porcelán. Měkký porcelán vyráběný s příměsí frity jako taviva. Střep fritového porcelánu je průhledný i při tloušťce 2,5 mm s nasákavostí do 0,2 %. První výrobky z fritového porcelánu registrujeme roku 1677 ve francouzském St. Cloud. Jedná se o nápodobu čínského porcelánu (původně se na fritový porcelán používaly i čínské dekory). Později se fritový porcelán vyráběl i ve Vincennes a dodnes jsou z něj vyráběny populární produkty v Sévres.

Glazura. Sklovitý povlak sloužící jako povrchová úprava keramických výrobků. Glazura může být bezbarvá, barevná průhledná, krycí neprůhledná či matná. Dále známe také trhlinkovou glazuru, tzv. krakelé, případně glazury solné či olovnaté, podle použité příměsi.

Grand feu. Barvy, jimiž se zdobila keramika s cíničitou glazurou až do 18. století. Jednalo se o zelenou, žlutou, modrou a oranžovočervenou, které se vypalovaly při vysokých teplotách („grand feu“ znamená „velký oheň“). Později se začaly využívat emailové barvy, které se nazývají „petit feu“.

Holba. Nádoba určená k pití piva či vína o objemu 0,775-0,95 litru opatřená uchem, případně i víčkem. Kromě keramické holby registrujeme také cínovou, skleněnou či dřevěnou.

Hrnčina. Produkty z hrnčířské hlíny, která se vyznačuje hrubozrnností a obsahem většího množství křemene a železitých látek a lze ji používat k přímému tepelnému upravování pokrmů.

Hrubá keramika. Hrubozrnný materiál určený primárně ke stavebním účelům, například k výrobě cihel, odpadních rour či střešních tašek.

Chinoiserie. Styl zdobení inspirovaný čínskými předlohami populární od začátku 17. a během 18. století.

Imari. Japonský exportní porcelán vyráběný ve městě Arita a jeho okolí v období od poloviny 17. do poloviny 18. století. Pro imari je typická malba podglazurní modří s obrysy červenými, zlatými či černými, přičemž další barvy se mohly přidávat přes glazuru. Pro povrchovou úpravu imari je také typické rozdělení do vzájemně se překrývajících geometrických či rostlinných panelů.

Japonerie. Styl zdobení podle japonských vzorů, populární od poloviny 19. století.

Jasperware. Druh kameniny vyvinutý v továrně Josiaha Wedgwooda v 70. letech 18. století. Kamenina má neglazovaný „biskvitový“ povrch a vyrábí se v různých barevných provedeních. V případě Wedgwoodu je známa především bledě modrá známá jako „Wedgwood blue“. Pro toto zboží je také charakteristické reliéfní zdobení, nejčastěji bílé, kontrastující se zbylým povrchem.

Jemná keramika. Kategorie, do které spadá kamenina, fajáns, porcelán nebo hrnčina. Částice jemné keramiky jsou menší než 0,05 mm, zatímco u hrubé keramiky jsou větší.

Kamenina. Druh keramické hmoty vypalované při vyšších teplotách a vyznačující se pevností, trvanlivostí a velmi nízkou nasákavostí.

Kakiemon, resp. kakiemonský porcelán byl pojmenován po mistru Sakaidu Kakiemonovi, jenž měl přinést glazovanou keramiku do Japonska v 40. letech 17. století. Porcelán vyráběný ve městě Arita (provincie Hizen) je znám charakteristickými barvami: rudou, žlutou, sytě modrou, tmavě fialovou, tyrkysově zelenou a černou. Dekorace v kakiemonském stylu se později rozšířily i do známých evropských porcelánek.

Kaolín. Hornina obsahující minerál kaolinit a drobná křemenná zrna. Stěžejní surovina při výrobě porcelánu užívaná také ve směsi vysoce kvalitní měkké kameniny.

Keramika. Hmota vytvořená z tepelně odolných korozivzdorných materiálů vyrobená tvarováním a následným vypálením anorganického nekovového materiálu. Keramika se používá k výrobě například nádobí, soch, šperků nebo stavebních materiálů. Keramika se vyvinula z výroby hliněných předmětů sušených na slunci.

Kchang-si, resp. porcelán Kchang-si. Druhý císař dynastie Čching vládnoucí v Číně v letech 1622-1722, jehož období na trůnu je označováno za zlatý věk čínské exportní keramiky. Porcelán z této doby se vyznačuje bílým podkladem a velmi zahuštěným modrým dekorem vyobrazujícím stromy, zvířata (zejména ryby), ostrovy, pagody nebo rybáře.

Koflík. Nízká malá nádoba na pití (obvykle kávy), zpravidla umísťovaná na talířek či misku. Častěji se užívá výraz „šálek“.

Korbel. Nádoba s uchem určená ke konzumování piva. Korbel bývá ze skla či keramiky a obvykle také s kovovým odklápěcím víkem.

Kostní porcelán. Porcelán obsahující kostní popel, poprvé vyrobený v roce 1794 v anglické porcelánce Spode. Kostní porcelán je obvykle levnější než tvrdý porcelán a přitom odolnější než měkký porcelán.

Kutani. Velmi tenký a nepříliš hbitě tvarovaný exportní porcelán vyráběný původně od 80. let 19. století v japonské vesnici Kutani.

Krajkový porcelán. Ozdobný porcelán využívaný především na figurálním porcelánu, aby napodoboval krajkové textilie. Vyrábí se nanesením porcelánové hmoty obsahující lepidlo na organický krajkový materiál, který při výpalu shoří a zůstane jen porcelánová krajka připravená ke glazování.

Krakeláž. Síť trhlinek na povrchu předmětu. Zatímco například u obrazů se jedná spíše o projev stáří, na keramických výrobcích se často jedná o záměrnou povrchovou úpravu s použitích trhlinkové glazury.

Krakelé. Trhlinková glazura, která se projevuje sítí trhlinek na povrchu keramického výrobku, což je způsobeno použitím glazury s vyšší smrštivostí.

Krakelury. Starší termín pro trhlinky v glazuře. Trhlinky mohou být způsobený záměrným nanesením glazury s vyšší smrštivostí.

Krčák. Starý moravský název pro džbán na vodu.

Kubaňa. Východomoravský výraz pro kulatý chladící džbán s úzkým hrdlem. Hrnčířský produkt, který je kvůli úzkému hrdlu náročný na výrobu, protože na rozdíl od jiných výrobků se nevejde hrnčířovi celá ruka dovnitř nádoby, aby ji mohl ideálně dotvarovat.

Lázeňský pohárek. Nádoba na konzumaci vody z lázeňských pramenů. Pohárek bývá opatřen násoskou a uchem, popřípadě násoskou ve tvaru ucha, kterou je možné pít a zároveň je za ni možné pohárek s horkou tekutinou držet. Počátkem 19. století se začínají vyrábět z porcelánu, předtím se užívaly skleněné či kameninové, nyní již dominuje porcelán.

Listr. Povrchová úprava vyznačující se metalickým či irizujícím vzhledem, kterého je docíleno nanesením kysličníků kovů rozpouštěných v kyselině a míchaných s olejem. Listr se používal už na keramiku z Blízkého východu kolem sedmého století našeho letopočtu a můžeme ho vídat například i na dnešním porcelánu v podobě povrchu s různobarevnými odlesky.

Litofanie. Reliéf z malovaného porcelánu, většinou neglazovaného, tedy biskvitu, jehož obraz vyniká při prosvícení, a proto se často používá při výrobě stínidel na lampy.

Majolika. Obecně název pro fajánsové zboží, tedy keramické výrobky nažloutlé či načervenalé barvy pokryté neprůhlednou glazurou. Původně se tento termín začal užívat v souvislosti s keramickým zbožím z období italské renesance a podle ostrova Mallorca, přes který vedla obchodní cesta španělské keramiky do Itálie. Majolika se původně vyráběla už od 8. století našeho letopočtu v asijských islámských zemích a do Evropy ji přivedli Mauři, kteří dobyli Pyrenejský poloostrov.

Mezzomajolika (resp. půlfajáns nebo polomajolika). Technika zřejmě vznikla v Číně nebo Koreji, odkud se přes Byzancii dostala do Itálie a odtud v 15. století pronikla do dalších částí Evropy. Jedná se o dvakrát vypalovanou keramiku s barevným střepem pokrytým engobami a vyškrabovaným dekorem.

Měkká kamenina. Novější druh kameniny, která se začala vyrábět od poloviny 18. století, více se podobala porcelánu a vyrábělo se z ní velmi dekorativní zboží.

Měkká keramika. Starý typ keramiky produkované kolem roku 5810 před naším letopočtem v Tepe Goran, archeologické lokalitě v Lorestánu, dnes již íránské provincii. Keramika se modelovala ručně z hlíny a vypalovala na otevřeném ohni.

Měkký porcelán. Porcelán vhodný především pro výrobu figurálních dekorací, avšak náchylnější na poškození, a proto méně užívaný pro výrobu užitkového zboží. Bývá vypalován při teplotách 1100-1300°C.

Modelér. Pracovník porcelánky, který navrhuje vzhled porcelánového výrobku, vytváří prototyp, někdy i konečný produkt. Může také zastávat práci bosiéra, tedy skládat dohromady a začišťovat výrobek před vypálením.

Nástolec. Dekorativní nádoba zpravidla na noze či jiném způsobu vyvýšení určená na jídelní stůl.

Nástřepí (resp. engoba). Hrnčířská metoda zdobení nebo retušování pokaženého materiálu hlinkou v různých barvách odlišných od podkladu. Nástřepí se nanáší, malují se jím dekory, nebo se předmět celý ponoří do engoby. Na českém území se nástřepí aplikuje od konce 16. století. K ochraně povrchu nástřepí se používá olovnatá glazura.

Německá kamenina. Zastaralý název pro tvrdou kameninu poukazující na vznik této keramické hmoty v Německu, konkrétně v Porýní na přelomu 13. a 14. století.

Nigošide (nigoshide). Japonský výraz pro tvrdý porcelán. Jedná se o mléčně bílý porcelán pokrytý skoro bezbarvou glazurou.

Nýtkování. Stará technika opravování porcelánu, který byl slepován kovovými pásky, jejichž konce se zasazovaly do předvrtaných dírek. Opravy byly patrné jen ze zadní strany porcelánu.

Pagodová figurka. Porcelánová postavička sedícího a smějícího se Číňana s otvory sloužící jako vykuřovadlo. Později se pagody vyráběly jen jako dekorace bez funkce vykuřovadla ale s pohyblivýma rukama, kývající hlavou, případně i pohyblivým jazykem. Původním výrobcem pagodovým figurek byla porcelánka v Míšni.

Pálená hlína. Totéž co terakota (český překlad latinského "terra cotta" zní "pálená hlína). Neglazovaná keramika dlouho vypalovaná při vysoké teplotě, vyrábí se z jílovité hlíny s příměsí vápence.

Parián. Alternativní název pro biskvit, který bývá svým bledě-mramorovým vzhledem přirovnáván k pariánskému mramoru.

Petit feu. Zdobení keramiky emailovými barvami připevněnými k povrchu vypalováním v peci při nižších teplotách.

Plucar. Starý moravský název pro chladící džbán. Někdy se uvádí, že plucar je spíše válcovitého tvaru oproti kubaně, která je kulatější.

Podglazurní dekorace. Nanášení barev na keramický výrobek ještě před výpalem. Nanášené barvy se fixují výpalem při vysokých teplotách, což omezuje rozsah barev, které lze použít. Nejčastěji se pro podglazurní zdobení používá kobaltová modř a měděná červená.

Podglazurní modř. Nazýváme tak techniku z 19. a počátku 20. století pocházející z anglického Staffordshiru, jež spočívala v tištění modrých vzorů pod glazuru, které se následně rozpily. Jednalo se původně o vadné výrobky, ale jejich obliba záhy stoupla natolik, že se porcelán s modrými rozpitými dekory začal vyrábět cíleně.

Polomajolika (resp. mezzomajolika nebo půlfajáns). Technika zřejmě vzešla z Číny nebo korejského poloostrova, odkud přes Byzancii pronikla do Itálie a odtud v 15. století došla do dalších evropských zemí. Polomajolika je dvakrát vypalovaná keramika s barevným střepem pokrytým engobami a vyškrabovaným dekorem.

Porcelán. Druh keramické hmoty vznikající vypalováním kaolinu, ostřiva a taviva. Porcelán registrujeme již v sedmém století našeho letopočtu v Číně.

Porcelanit. Druh keramiky mezi kameninou a porcelánem vzhledově (avšak nikoli kvalitou) podobný anglické kamenině, již vynalezl Franz Schmidt v Klenčí, které bylo výhradním výrobcem porcelanitu. Klenčský porcelanit se úspěšně distribuoval po světě až do 30. let 20. století, kdy se podnik dostal do ekonomických potíží.

Porcelánka. Výrobce porcelánu, továrna či manufaktura, případně také právnická osoba zabývající se produkcí porcelánového zboží. Porcelánky zpravidla umísťují své značky na porcelánové výrobky, obvykle zespodu, aby potenciální kupec mohl při pohledu na zboží rozpoznat příslušného výrobce.

Porcelánová kamenina. Materiál kombinující svým složením a vlastnostmi porcelán a keramiku a využívaný zejména při výrobě sanitární keramiky.

Pórovina. Keramika s více než 5% nasákavostí střepu, známe ji též jako průlinčinu.

Povlak. Směs keramické hlíny s vodou, která se používá jako povrchová vrstva na keramických výrobcích. Může se využít také pro odlévání nádob nebo dekorativních předmětů, například figurek.

Prolamování. Způsob zdobení keramiky a porcelánu vytvářením otvorů do hmoty. První v Evropě použili prolamování Italové v 15. století při výrobě majoliky, na českém území tuto techniku začali užívat habánští výrobci fajánse koncem 16. století.

Protoporcelán. Předchůdce porcelánu vyráběný už v sedmém století před naším letopočtem v Číně.

Průlinčina. Keramika s více než 5% nasákavostí střepu, kterou též nazývame pórovinou.

Přesglazurní dekorace. Dekorace emaily na již vypálený glazovaný porcelán. Povrch s emaily bývá znovu vypalován při nižších teplotách.

Půlfajáns (resp. mezzomajolika, polomajolika). Technika zřejmě původem z Číny nebo Koreje, odkud se přes Byzancii dostala do Itálie a odtud v 15. století pronikla do dalších částí Evropy. Půlfajáns je dvakrát vypalovaná keramika s barevným střepem pokrytým engobami a vyškrabovaným dekorem.

Putto. Nahý baculatý chlapeček podobný andělíčkovi, avšak putto zpravidla nemá křídla. Coby dekorativní prvek se užívá od renesance a nejvíce v obdobích baroka a rokoka. Plurál je „putti“, což bývá často mylně užíváno jako jednotné číslo.

Rezerva. Bílá plocha v barevné glazuře vyhrazená k výzdobě malováním.

Rýžový porcelán. Způsob zdobení porcelánu vynalezený v Číně původně vyráběný vtlačením zrnek rýže do porcelánové hmoty před vypalováním, čímž vznikají otvory ve výrobku, které následně překrývá jen glazura. Výsledkem je výrazně průsvitnější dekor.

Sacuma, resp. sacumský porcelán. Keramika z japonské provincie Sacuma vyráběná v období Meidži (1868-1912) vyznačující se krémovou podkladovou barvou s jemnou glazurou a velmi detailní přesglazurní malbou zdobenou zlacením. Judith Millerová v knize Starožitnosti pod lupou uvádí, že se nedochovala znalost technologie výroby, a tak dnes již není možné napodobit tento náročný způsob zdobení.

Schnelle. Vysoký keramický korbel zužující se směrem nahoru obvykle opatření cínovým víčkem. Schnelle bývá obvykle zdobený reliéfem s biblickým nebo mytologickým námětem.

Seladon. První porcelán vyráběný v Číně za dynastie Chan (206 let před naším letopočtem - 220 našeho letopočtu) obvykle pokrytý šedozelenou glazurou. Termín „seladon“ se ovšem používá i pro zelenošedě glazovanou keramiku či porcelán i dnes, případně se tak označuje jen samotná šedozelená glazura.

Siderolit. Druh kameniny, kterou vynalezl Karel Hufský v Unčíně v roce 1821, který se snažil napodobit wedgwoodský materiál. Siderolit však oproti bazaltu nebyl tak kvalitním materiálem a jednalo se tudíž o napodobeninu spíše vzhledovou. Na rozdíl od teralitu, kterému je siderolit také podobný, se siderolit lakoval lesklými kopálovými či jantarovými laky, případně byl napouštěn matnou fermeží, zatímco teralit se nelakoval.

Sintrování, respektive spékání. Slinutí pórů zahřátím hmoty, které má za následek utěsnění keramiky.

Smalt, neboli email. Křemičitá tavenina příbuzná sklu a zabarvovaná oxidy kovů. Velmi odolný povrch vůči změně barevnosti. Pro keramickou výrobu se smalt začal používat kolem 13. století v Persii a Číně.

Slinutina. Keramika s méně než 2% nasákavostí střepu. Typickým příkladem slinutiny je porcelán.

Spékání, totéž co sintrování. Slinutí pórů zahřátím hmoty, které má za následek utěsnění keramiky

Stará vídeň. Porcelán vyráběný ve vídeňské porcelánce do roku 1827 nazýváme starou vídní. Odkazujeme především ke kvalitě zpracování a umělecké úrovni místních výrobků, které do zmíněného roku byly výrazně vyšší než později, kdy mluvíme o nové vídni.

Střep. Odlomený kus hmoty. Odborně hovoříme o keramickém či porcelánovém střepu při rozboru kvality materiálu.

Style rayonnant. V keramice odkazuje ke stylu keramiky z francouzského Rouenu z konce 17. století populárního téměř do poloviny 18. století. Style rayonnant se v keramice vyznačuje bohatým plastickým zdobením okrajů nádobí.

Šapo. Zkrácený název pro šálek s podšálkem, častý produkt porcelánek. Mezi sběrateli starožitností najdeme například šálky s podšálky zdobené ruční malbou či zlacením.

Terakota. Z latinského "terra cotta", v českém překladu pálená hlína. Neglazovaná keramika dlouho vypalovaná při vysoké teplotě, vyrábí se z jílovité hlíny s příměsí vápence.

Teralit. Lehká kamenina s neglazovaným povrchem velmi podobná anglickému nádobí, avšak výrazně levnější a tudíž i úspěšně vyvážená do zahraničí. Teralit vynalezl Karel Hufský v Unčíně.

Tvrdá kamenina. Kamenina vyráběná od přelomu 13. a 14. století vypalovaná při teplotě nad 1300 °C, jejíž střep byl téměř slinutý a minimálně nasákavý.

Tvrdý porcelán, též zvaný pravý porcelán, bývá vypalován při vysokých teplotách 1350-1500°C a slouží primárně k výrobě nádobí. Glazura obvykle bývá složena ze stejné hmoty jako samotný tvrdý porcelán.

Varná kamenina. Nejedná se o skutečnou kameninu, protože varná kamenina je více průlinčivý a zároveň ohnivzdornější materiál.

Vitreous china. Pod tímto názvem se ve Spojených státech začala vyrábět porcelánová kamenina ve 20. letech 20. století.

Vejcovec. Původně antický motiv, v němž se střídají šípy či kopí s elipsami („vejci“).

Walzenkrug. Německé označení pro korbel, tedy skleněnou či keramickou nádobu na pivo s uchem a obvykle s odklápěcím kovovým víkem.

Wucai. Česky "pět barev". Jedná se o dekorační styl čínského porcelánu zavedený od dynastie Ming. Wucai je zdobení pěti barvami, a to podglazurní kobaltovou modří užívanou zejména pro obrysy a přesglazurní emaily v barvách zelené, tyrkysové, žluté a červené.

Základ. Povrch keramického výrobku, na který se bude nanášet malovaná dekorace. Může se jednat o podkladovou barvu, či samotný dosud nepokrytý střep.

Zakuřovaná keramika. Produkt lidových hrnčířů, kteří při vypalování vyplnili pec mastným topivem a následně ji utěsnili, aby nádobí získalo silně voděodolný povrch černé barvy.

Zlacení. Dekorativní úprava, při níž se nanáší vrstva zlata na povrch materiálu.

Značení. Slouží k označení výrobce, případně návrháře, model či rok výroby konkrétního keramického produktu. Značení se vyskytuje nejčastěji zespodu produktu a bývá provedeno buď malbou nebo tiskem, a to pod glazuru či na ni. Některé značky také byly vtlačeny nebo nalepeny.

Žardiniéra. Dekorativní nádoba na květiny vyráběná z keramiky, porcelánu, případně dalších materiálů.

Žlutice. Druh tvrdé kameniny produkované v Duchcově od 70. let 19. století. Název žlutice vznikl podle barvy střepu. "Výrobky ze žlutice měly lesklou zlatou barvu, anebo se malovaly barevnými glazurami. Žlutice se svými vlastnostmi (např. slinutost) částečně podobala porcelánu," píše Zdeněk Knápek v Rukověti sběratele porcelánu.

Železný porcelán. Kamenina hnědé až červené barvy, kterou vynalezl alchymista Johan Friedrich Böttger v Drážďanech. Poslední krok před vynálezem skutečného evropského bílého porcelánu roku 1710. Číňané si totiž střežili svůj postup a porcelán tak byl do té doby do Evropy pouze dovážen.